Byznys se stářím

Kategorie: Kauzy

Dne 30.11.2018 bylo k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Blansku podáno Dovolání obžalované proti Rozsudku Krajského soudu č. j 5 To53/2018-3732. Výše uvedené Dovolání obžalovaná podala pouze svým jménem s odkazem na čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod bez prostřednictví obhájce. Takto podané Dovolání bylo vyhodnoceno jako stížnost na porušení zákona a postoupené Ministerstvu spravedlnosti ČR, je vedeno pod sp. zn. MSP-533/2019-ODKA-SPZ/4.

Tímto dopisem se obžalovaná připojuje k Manifestu IAV-občanů poškozených státem a podává k obsahu spisu zn. MSP-533/2019-ODKA-SPZ/4 následující doplňující informace: Obžalovaná se rozhodla podpořit Manifest občanů poškozených státem, jelikož se ztotožňuje s jeho hlavní myšlenkou, že „Ministerstvo spravedlnosti nedisponuje dostatečnými informacemi v jakém rozsahu jsou v naší vlasti porušovány lidsko-právní normy, jak je nevymahatelnost práva a spravedlnosti hluboce zakořeněna v systému“.

I.
Po sametové revoluci 1989 Česká republika se přihlásila k budování demokratického právního státu, kde je vláda lidu a pro lid (čl. 2 odst. 1, vláda lidu v odst. 1 ve spojení s odst. 2, a vláda pro lid v odst. 3 článku 2 Ústavy), kde republika je stát „založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“, že je to právě lid, jenž disponuje právem vytvořit systém hodnot, institucí a procedur, prostřednictvím nichž se má stát řídit. Zároveň je vyloučeno, aby existoval státní orgán, který by přímo či nepřímo svou legitimitu neodvozoval od lidu. (§2odst1 Ústavy).

Reálná právní hodnota každého základního práva a svobody zakládá v jeho dostupnosti, ta je předurčená podmínkami za jakých je možno jí omezit.. Bohužel v dnešní době státní orgány nerespektují základní konstituční hodnoty demokratické společnosti a pro prosazení zájmu politické lobby využívávají stalinských praktik –vykonstruovaných politických procesů jako byl proces s JUDr. Miladou Horákovou.
Pravdivost tohoto tvrzení můžeme shledat v zahájené MPSV ČR v roce 2014, celorepublikové mediální kampaně pod názvem „byznys se stářím“, kde hlavním cílem byla ochrana práv zranitelné části občanů , uživatelů sociální pomoci.
Podkladem pro zahájení výše zmíněné kampaně posloužil vydaný MPSV ČR Metodický pokyn jako doporučený postup
č.2 /2014: „Problematika neregistrovaných sociálních služeb a stíhání správního deliktu poskytování sociálních služeb bez oprávnění k jejich poskytování (§ 107 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů)“.

Výše zmíněný pokyn byl sestaven dle vzorců scénáře za doby totalitního režimu , kde bylo předem určeno, kdo by měl zahájit kampaň –krajské úřady podle místa činnosti. Na základě čeho je možné zahájit kampaň? Na základě anonymního podnětu. Dále dle pokynu bylo nařízeno, že i v „ případě, že podnět neobsahuje dostatečné informace pro zahájení správního řízení, krajský úřad je povinen se tímto podnětem zabývat, nebylo zapomenuto i na postup pro případ, kdy uživatel se službou „neregistrovaných bude spokojený “ pokračovat ve správním řízení bez ohledu na to, že klienti jsou s péčí spokojeni“, případně není v regionu registrovaný poskytovatelem sociálních služeb, který by poskytl službu klientům, kteří jsou nyní v neregistrované sociální službě.

V duchu stalinských praktik Metodický pokyn určují další aktéři této kampaně vč. taxativního výčtu porušení zákona:

Úřad práce ČR v rámci správního řízení může zjistit osoby s příspěvkem na soc. péči, které udaly adresu jako svoje skutečné místo pobytu; možnost zjistit číslo účtu, na který jsou zasílány příspěvky na soc.péči,

Krajský úřad může podat podnět ke stíhání asistentů sociální péče v případě podezření ze spáchání přestupku podle § 106 odst. 4 zákona o sociálních službách pro neuzavření písemné smlouvy o poskytnutí pomoci;

Krajský úřad – odbor zdravotnictví může podat podnět k šetření v případě podezření z porušení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, například poskytování zdravotních služeb bez oprávnění, nedostatky v poskytování zdravotní péče.
Krajský úřad – odbor sociálních služeb může podat podnět k šetření porušení povinnosti mlčenlivosti (informování o zdravotním stavu), porušení povinnosti při propuštění ze zdravotnického zařízení;

Krajská hygienická stanice může podat podnět k šetření v případě podezření z nedodržování hygienických podmínek stanovených v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví;

Hasičský záchranný sbor může podat podnět k šetření v případě podezření z porušení podmínek stanovených vyhláškou č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb;

Státní úřad inspekce práce v případě podezření z porušování či obcházení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, může podat podnět k šetření; k tomuto porušení může dojít zejména, pokud asistenti sociální péče vykonávají závislou práci na základě jiného než pracovněprávního vztahu; podle § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu;

Živnostenský úřad může podat podnět k šetření v případě podezření, že subjekt poskytuje sociální službu, čímž překračuje živnostenské oprávnění, možnost dát podnět živnostenskému úřadu s podezřením z porušení živnostenského zákona, k provedení kontroly; zástupce krajského úřadu – sociálního odboru se této kontroly může zúčastnit jako tzv. přizvaná osoba dle zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád;

Stavební úřad v případě využívání budovy v rozporu s kolaudačním rozhodnutím může podat podnět k šetření podezření z porušení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon);

Finanční úřad může podat podnět k šetření v případě podezření z porušování daňových předpisů (překročení výše příjmu asistentů sociální péče osvobozeného od daně z příjmu),

Policie České republiky v případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), krajský úřad má povinnost podat oznámení o tomto podezření státnímu zástupci či policii ČR (oznamovací povinnost uložená § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád) – demonstrativní výčet trestných činů, k jejichž spáchání může v neregistrovaných službách docházet § 198 trestního zákoníku týrání svěřené osoby (úmyslné hrubé nakládání s osobou, která je v péči jiné osoby), § 251 trestního zákoníku neoprávněné podnikání (soustavná činnost úmyslně vykonávaná bez oprávnění k jejímu provozování);

S výše uvedeného je zřejmé, že MPSV ČR vydáním Metodického pokynu rozpoutalo válku „ve jménu lidu“,
otázkou je , které zájmy lidu tento postup chrání?

Tvrzení MPSV ČR o ochraně zranitelné skupiny obyvatelstva se nezakládá na pravdě, naopak právě tato skupina občanů strádá nejvíce, jelikož byla krácená ve svém právu na svobodné rozhodnutí, kde bydlet, za pomoci koho řešit svou zoufalou situaci, byla donucena odebírat služby jen u registrovaného poskytovatele sociálních služeb pod sankcí odebrání PnP.

Pokud státní orgány mají být ochráncem této skupiny obyvatelstva, proč nebojují i s „dalšími“ provozovateli „byznysu se stářím“, např. exekuční úřady, pro které nemocný člověk, závislý na pomoci jiné fyzické osoby se stává snadnou kořistí.
Jako provozovatelka Centra komplexních služeb pro rodinu a domácnost jsem neustále řešila exekuce, které měli klienti Centra. Příkladem je archivovaný případ pana A., který měl 52 exekucí, ale seznámení s obsahem těchto exekucí, jako zástupce pana A. byl obžalované odepřen exekučním úřadem.

Tyto případy využívání bezbrannosti jsou tím pravým „byznysem se stářím“, obžalovaná se chce dále více věnovat tomu, čemu se věnovala velkou část svého života – poskytovaní služeb široké veřejnosti, mezi které patří i sociální pomoc, věří, že pravda dříve či později zvítězí, a podnikatelům v této branží bude vráceno jejich čestné jméno.

II.

Jak již bylo uvedeno výše Metodický pokyn zasáhnul nejenom do práv uživatelů sociální pomoci, ale i do práv poskytovatelů služeb široké veřejnosti, mezi které patří i rodina obžalované.

Dosavadní podnikatelské aktivity obžalované se nikterak neliší od podnikání ostatní občanů, kteří se nezávisle na sobě rozhodli zabezpečit poptávku ubytování s komplexním servisem. V novinách v roce 2008 vyšel velký článek o tom, že rodiny mají problém s péčií o členy rodiny propuštěné z LDN nebo z nemocnic, kdy čekací doba na umístění do státního domova pro seniory trvá roky, obce a krajské úřady nejsou schopné tak velkou poptávku po těchto službách zajistit.

Právě tento článek inicioval otevření Centra komplexních služeb pro rodinu a domácnost. Jelikož obžalovaná je příslušník cizí státní příslušnosti, měla obavy, aby její činnost byla legální, a proto se obrátila na právní oddělení živnostenského úřadu, kde předložila svůj podnikatelský záměr a požádala o právní posouzení tohoto záměru, na jehož základě obžalovaná získala živnostenské oprávnění.

Pro realizaci svého podnikatelského záměru obžalovaná splnila veškeré zákonem stanovené náležitosti:
upravené prostory, které odpovídaly technickým standardům stavebního zákona, byl podán a schválen protiepidemiologický provozní řád, byla provedená kategorizace práce, byly objednané služby v oblasti BOZP, PO. Byly splněné podmínky o technických podmínkách požární ochrany staveb, opatřeno živnostenské povolení v souladu se zákonem 455/1991Sb., byla provedená registrace na FÚ jako plátce daně z příjmu a DPH. Personál měl pracovní poměry s řádnou registrací u MSSZ. Zaměstnanci absolvovali kurz pracovníka v sociálních službách, popřípadě sanitární kurz, či dokonce měli zdravotnické vzdělání. Jelikož hlavním úkolem bylo zajištění komplexních služeb, obžalovaná zaměstnávala i specialistu volnočasových aktivit s vysokoškolským vzděláním v oboru MgA.. Činnost Centra byla uznaná Magistrátem města Brna, který ve svém katalogu poskytovatelů služeb pro rodinu a domácnost propagoval a
doporučoval služby Centra.

V průběhu provozování podnikatelské činnosti byl změněn obsah předpisu regulující podnikání, zejména obsah §79 živnosti volné, umožňující poskytovat péči osobám vyžadujícím zvýšenou péči, obžalovaná se odkazuje na vyjádření Spolkového ústavního soudu ze dne 12.02.2003, BVerfGE107,218 (bod 115) “zákonodárce je povinen setrvávat na takovém obsahu právní úpravy, který byl od počátku zřejmý“ toto ustanovení se týká období ode dne svého zřízení 1991- 2014, kdy byla provedena úprava obsahu volné živnosti v bodě poskytování služeb pro rodinu a domácnost.

K uvedénému obžalovaná poukazuje na fakt, že Krajský úřad posléze ani policie ČR a soudy obou stupňů nebraly v úvahu časový úsek, kdy „péče o osobu vyžadující zvýšenou péči „ mohla být poskytována jak v režimu živnostenského zákona (živnost volná §79 Poskytovaní služeb pro rodinu a domácnost) , tak i v režimu zákona o sociálních službách a jediným rozlišením mezi stejným druhem činnosti bylo, za jakým účelem byla tato služba poskytována.

Pravdivost tohoto tvrzení je možno nalézt na stránkách MSČR v doporučené
m postupu č. 2/2019 „Problematika neregistrovaných sociálních služeb a stíhání správního deliktu poskytování sociálních služeb bez oprávnění k jejich poskytování“, který nahrazuje původní doporučený postup č. 2/2014“.Ve výsledku lze říci, že to, co odděluje sociální službu od živnosti je účel, za něhož je služba poskytována“.

III.

1. Do kompetence MPSV ČR patří především sociální politika – soubor aktivit, nástrojů a opatření, jejichž smyslem je pozitivní ovlivnění životních podmínek všech občanů nebo alespoň jejich většiny, kde jako orgán moci veřejné by měl přijmout taková preventivní opatření, která by předcházela vzniku sociálních problémů, jako jsou zejména nezaměstnanost a chudoba.

Z výše uvedeného obžalovaná poukazuje na to, že:
MPSV ČR vydáním Metodického pokynu č.2/2014 Problematika neregistrovaných sociálních služeb a stíhání správního deliktu poskytování sociálních služeb bez oprávnění k jejich poskytování.

a) překročilo rozsah své kompetence, kde jako orgán veřejné správy při výkonu veřejné moci bezdůvodně narušilo hospodářskou soutěž, zejména tím, že vyloučilo daného soutěžitele z hospodářské soutěže na relevantním trhu, se zvýhodněním dalšího soutěžitele,

b) nesplnilo své povinnosti v oblasti sociální politiky, zejména vydáním takového preventivního opatření, které by přispívalo k pozitivnímu ovlivnění životních podmínek osob ohrožených sociálním vyloučením (nebralo v úvahu další osud osob likvidovaných ubytovacích zařízení, které neměly doslova kam jít, kdy státní zařízení jsou zaplněna a místa
v nich jsou rezervována. Bezpochyby je správné chránit bezmocné a slabé, ale pokud se neberou v úvahu okolnosti věcí
a následků, tak se podobnou činností napáchají škody viz usnesení Okresního soudu v Liberci, č.j 6T 169/2016-671 ze dne 19.1.2017)

c) nenaplnilo ochranné funkce při řešení nepříznivé sociální situace ve společnosti, čímž prohloubilo negativní jev ve společnosti – chudobu a s tím spojené sociální vyloučení postižených občanů touto chudobou,

d) nenaplnilo homogenizační funkci, která by měla spočívat ve snižování společenské nerovnosti v naši zemi,

e) porušilo princip participace, podle kterého v demokratickém státě by se občané měli zúčastnit rozhodování o opatřeních sociální politiky, jinak řečeno, orgán veřejné moci měl se zúčastněnými stranami vést konstruktivní dialog, výsledkem kterého mělo být společně přijaté řešení vzniklé situace, nikoliv řešit situaci vycházející z dominantního postavení a s pošlapováním ústavou zaručených práv, jak to bylo zvykem v době totalitního režimu.
Vzít v úvahu, že občané jsou se službami neregistrovaných poskytovatelů spokojeni.

2. Krajský úřad JMK zapojením do mediální kampaně „byznys se stářím“ a plněním postupu metodického pokynu č.2/2014 nerespektoval ve své činnosti ústavně zaručená základní práva a svobod fyzických a právnických osob, jednak svou činností porušil koncepci materiálního rozhodnutí a principu právní jistoty v tom, že obdobné případy budou podle práva posouzeny obdobně.

Při zahájení kontroly u obžalované byly porušeny zásady správního řízení:
– zákonnost, kontrola byla cílená na plnění registračních podmínek dle zákona o zdravotních služeb, ve skutečnosti pod záštitou této kontroly byla provedena i další kontrola, jejíž předmětem bylo dodržení podmínek vyplývajících ze zákona o sociálních službách, přičemž o zahájení této kontroly nebyla obžalována předem informovaná.

– zásady materiální pravdy, podle kterých správní orgán měl postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věcí, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu. V tomto případě správní orgán zjistil, že osobám ubytovaných v Centru komplexních služeb pro rodinu a domácnost byla poskytována neformální sociální pomoc asistentem sociální péče. (o pravdivosti toho tvrzení svědčí obsah Protokolu o kontrole, ve kterém je uveden seznam smluv o poskytnutí sociální pomoci dle §83 zákona o sociálních službách).

– Krajský úřad, jako kontrolní orgán kontrolující plnění podmínek vyplývajících ze zákona o sociálních službách , měl jednat v souladu s výše citovaným zákonem, který §82 písm.a), jako registrující orgán kontrolovat plnění podmínek stanovených pro registrace u poskytovatelů sociálních služeb, kterým vydal rozhodnutí o registraci podle §78 cit., nikoliv činnost neformálních poskytovatelů, které poskytují sociální pomoc v režimu § 83 (poskytovaní sociální pomoci bez registrace), a na jejichž činnost se nevztahuje kontrolní řád (§29 (3) zák. o sociálních službách s odkazem na zák.255/2012SSb o kontrole.

– zásady legality, postup správních orgánů v souladu s právními předpisy.
(Rozsudek jmenem republiky, vydaný Krajským soudem v Brně dne 28.2.2017 sp.zn 31A 38/2015), zákaz zneužití
správní úvahy, předvídatelnost rozhodování správních orgánů, zejména že stejné věcí budou „trestaní“ stejně,
pokud Krajské úřady ČR hodnotí v souladu se zákonem o sociálních službách neoprávněné poskytovaní sociálních služeb za správní delikt, Krajský úřad JMK by měl postupovat obdobně. Na obhajobu tohoto tvrzení obžalovaná cituje odpověď na žádost o počtu neregistrovaných poskytovatelů sociálních služeb za období 2012 – 2016, kterou poskytla 7. 5. 2020, Mgr. Nikola Jeřábková, odbor sociálních věcí:

„Žadateli bylo přípisem č. j. MSK 57863/2020 ze dne 7. 5. 2020 sděleno, že Krajský úřad v období 2012-2016 zahájil
s 23 subjekty správní řízení ve věci možného páchání správního deliktu dle ust. 107 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).

Z těchto 23 subjektů bylo 16 pravomocně uznaných vinnými tím, že se dopustili správního deliktu dle ust. 107 odst. 1 zákona o sociálních službách, když poskytovali sociální služby bez oprávnění k jejich poskytování dle ust. § 78 odst. 1 zákona o sociálních službách. Další zprávy o postihu ze strany Krajských úřadů ČR neoprávněného provozovaní sociálních služeb jako správní delikt jsou uložené ve spisu obžalované.

Obžalována má za to, že Krajský úřad zneužil princip rovného posouzení, kde z pozice dominantního postavení za pomoci zaměstnanců úřadu v rozporu z povinnosti projednat správní delikt a rozhodnout o něm v zákonné prekluzívní lhůtě, s porušením zásady součinnosti a obecného práva účastníka řízení. V rozporu z vlastní praxí podal Krajský úřad JMK trestní oznámení dříve než vydal protokol o kontrole.

3. Dle obžalované Policie České republiky porušila zásady trestního práva viz Ústava, ústavní zákony, zákony a obecně závazné předpisy, kde trestní právo se použije teprve v případě, že neexistuje jiné řešení, kde protiprávní čin lze označit za trestní čin v návaznosti na vymezení institutu společenské škodlivosti, kde společenská škodlivost je vykládána tak, že je nutné ji hodnotit vždy konkrétně, nikoli obecně a také je nutno zvážit další jednání pachatele (v případě obžalované činnost byla ukončena dříve než bylo zahájeno trestní stíhaní ) .
V rozhodnutí TR NS 78/2011-T 1415 je uvedeno, že společenská škodlivost se hodnotí mimo obecnou definici trestného činu tak, aby byly zmírněny následky zjevné tvrdosti zákona a je hlediskem při uplatnění shora zmíněné zásady subsidiarity. (TP 806/2011, které ad III uvádí, že postoupení jinému orgánu je možné jen tehdy, jestliže je důvodný předpoklad postihu a příslušný orgán je oprávněn ve věci závazně rozhodnout, což je velmi přiléhavé pro trestní řízení obžalované. Zákon o sociálních službách obsahuje ustanovení o postihu za neoprávněné provozovaní sociálních služeb a to finanční postih, který je citelný a je na úrovni peněžitého trestu.

Posouzení sociální služby Policií ČR jako komerční činnosti za účelem dosažení zisku je v rozporu se samotnou definicí sociální služby zakotvenou v §3 zákona o sociálních službách, která je považovaná za pomoc osobám v těžké životní situaci, a pravě z tohoto důvodu taková služba byla vynechaná z obsahové náplně zákona o živnostenském podnikání.
Dále Policie ČR ignorovala skutečnost, že samotný zákon o sociálních službách posuzuje neoprávněné poskytování sociálních služeb jako přestupek, avšak i přesto ze strany Policie ČR poskytovaní sociálních služeb bylo ohodnoceno jako trestní čin, což bylo nepoměrně tvrdé a v rozporu se zásadou spravedlnosti.

Zákon o sociálních službách je obecným závazným předpisem v oblasti poskytování sociálních služeb, hodnotí neoprávněné poskytovaní sociálních služeb jako přestupek, což by měla Policie ČR akceptovat.
Poskytovaná sociální služba byť i neoprávněně je méně závažné jednání, které nenaplňuje takovou míru společenské škodlivosti, aby byla kvalifikována jako trestní čin, a z tohoto důvodu a v souladu se zásady trestního práva by měla Policie ČR dojít k závěru, že v případě shora popsaného skutku je možné jeho posouzení pouze jako přestupku, protože posouzení jako trestného činu by bylo nepřiměřeně tvrdé. (9 Tdo 947/2014).

4. Jedním z požadavků na rozhodování soudů je určitá předvídatelnost rozhodování, tedy, že podobná rozhodnutí ve skutkových a právních věcích bude obdobná. Bohužel v případě obžalované soudy obou stupňů postupovaly v rozporu z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 5 tr. řádu, kdy platí zásada “v pochybnostech ve prospěch obviněného”.

Popis skutkové podstaty a časového průběhu posuzovaného činu lze považovat za příběh, vyprávěný specifickými prostředky, jehož rozuzlení není na počátku jasné. Okresní soud v Blansku vytvořil na počátku řízení konstrukci, jak věci proběhly ( kterou většinou přebral od obžaloby, popř. od policie z přípravného řízení), s účelovým vybíráním důkazů, které se hodí do stavebnice a jiné odmítnul, aniž by se jimi zabýval, čímž došlo k falešným závěrům, kde zjištěný a popsaný skutek neoprávněného poskytovaní sociálních služeb byl překvalifikován na neoprávněné poskytování služeb. Provedená manipulace z formulací a s vynecháním slova „sociální“ umožnilo změnit skutek neoprávněného poskytovaní sociální služeb z přestupku do roviny trestného činu neoprávněného podnikaní ve službách.

Slovo „sociální“ hraje velice důležitou roli, jelikož právě účel poskytování služeb rozhoduje zda- li tato služba bude hodnocená v režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (provozování služeb za účelem dosažení zisku) nebo v režimu zákona o sociálních službách ( provozování služeb za účelem pomoci lidem v těžké životní situaci).

Pravdivost tohoto tvrzení můžeme shledat i v Doporučeném postupu č. 2/20192019 Problematika neregistrovaných sociálních služeb a stíhání správního deliktu poskytování sociálních služeb bez oprávnění k jejich poskytování vydaným MPSV ČR: „… pro režim poskytování těchto služeb není rozhodující typ podnikatelského oprávnění (oprávnění k poskytování sociálních služeb nebo živnostenské, popř. jiné oprávnění), nýbrž skutečný obsah poskytovaných služeb a účel, za nímž jsou tyto služby poskytovány, odpovídá i ustanovení § 3 odst. 3 písm. af) živnostenského zákona, podle nějž vedle dalších činností živností dále není poskytování sociálních služeb podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštní předpisem je právě zákon o sociálních službách. Z uvedeného jasně vyplývá, že službu mající charakter služby sociální, nelze poskytovat na základě živnostenského oprávnění. Opačný závěr by jednak byl v rozporu s výše uvedeným a jednak by vedl k obcházení zákona a ve svém důsledku by zakládal nerovnost mezi poskytovateli těchto služeb“.

Obžalovaná trvá na svém tvrzení, že nespáchala žádný trestní čin, že zásah orgánu moci veřejné, výkonné, soudní byl nepoměrně tvrdý v rozporu se základní definicí právní normy- její obecnosti, v případě obžalované nebylo odůvodněno jaká existující výjimečná zvláštnost vyžadovala takové konkrétní individuální řešení, pro který by musel existovat racionální, srozumitelný argument jako například v případě soudního jednání v Liberci ( č.j 6T 169/2016-672 ) který řešil obdobný případ, kde soud konstatoval tento závěr “ovšem nemůže pominout kontext této věci, která vymyká běžné trestné činnosti, například majetkové nebo násilné“.

Obžalované není jasný další postup ze strany ministerstva vnitra ČR další státního orgánu, který zahájil správní řízení ve věci zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana EU podle ust. §87I odst.1 písm. A) zák č. 326/1999 Sb., …neboť cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění č.j OAM -285-6/ZR-2020, a to v době, kdy probíhá dovolací řízení podané obžalovanou
k Nejvyššímu soudu v Brně. Toto řízení obžalovaná považuje za akt zastrašování, kde obžalovaná je rukojmí těch, kdo stojí za celou kauzou s názvem „byznys se stářím“.

Závěr:

Každý zákon a každý právní předpis musí být i obsahově vybaven natolik, aby dostál základním představám o právu a spravedlnosti, s dodržením základních obsahových záležitosti, jež jsou odvozeny z jednotlivých ústavně zakotvených principů a pravidel s akceptováním pravidla legislativní techniky, jejichž dodržení má vést k tvorbě přehledného a srozumitelného práva.
Bohužel v posledních letech zaznívají negativa nad současným stavem práva, nesrozumitelnosti zákonů, obsahovými rozpory a nesystematičností. Jsou slyšet hlasy, že jednotlivá zákonná ustanovení podléhají jazykovým a obsahovým kompromisům a připouštějí nejednoznačný výklad, čímž ztěžují jejich aplikace ze strany orgánů veřejné moci, což ve svém důsledku vede k tomu, nejsou občany tohoto státu chápány.

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV