Co brání české policii, aby vyšetřovala případ zmaření vývozu elektrárny do Turecka?

Kategorie: Kauzy

Ve svém příspěvku „Quo vadis, Hamáčkova policie“ jsem se snažil kriticky posoudit práci policie, justice a také přestupkové komise na Praze 6. Myslím, že z toho mého materiálu nevyšly ani jedna organizace dobře. Nyní bych tu představil další svoji zkušenost, kterou jsem si zažil s policií a justicí díky mé participaci na projektu výstavby elektrárny ADULARYA v Turecku. Již jsem tu nějaké články kolem tohoto tématu publikovat, kde jsem poukázal na své podezření nad velkým rozsahem korupce, který vedl ke zmaření tohoto projektu a škodám pro českého daňového poplatníka, které bude muset zaplatit ve výši cca 12 miliard korun. Dnes bych se ale zaměřil více na to, jak při vyřizování mých trestních oznámeních, které jsem podal na podezření z korupce na Vrchní státní zastupitelství do Prahy, obstála česká policie a česká justice.
Z celkového průběhu výstavby ve mně zůstalo silné podezření, že pád tohoto projektu a rovněž tak i bankrot firmy VPE má na svědomí právě korupce na projektu Adularya, a z tohoto důvodu jsem podal tři trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ), aby policie pod dozorem VSZ prošetřila má podezření, že za řadou podivných rozhodnutí, která provázela projekt Adularya od samého počátku, mohly být určité finanční stimulace z externích zdrojů. Jinak si prostě ta podivná rozhodnutí, která byla učiněna ve vedení VPE a rovněž tak i ve vedení tohoto státu, neumím vysvětlit.
Já v krátkosti zopakuji podstatná fakta z tohoto projektu, celý rozsah mého článku pak uveřejním na nějakém tom alternativním webu a doplním dodatečně jeho link do mého článku.
K mé osobě mohu uvést, že jsem po dobu 7 let pracoval na tomto projektu jako ředitel zahraniční kanceláře Vítkovice Power Engineering (VPE) v Ankaře a od dubna 2018 jsem se vrátil do ČR a pracovníkem VPE jsem pak přestal být k 1.12.2019.
Krátce něco o projektu. V roce 2010 získala firma Vítkovice Power Engineering (VPE) v posici generálního ředitele kontrakt na dodávku 2 uhelných elektrárenských bloků s výkonem 2 x 145 MW pro tureckého soukromého investora společnost NAKSAN HOLDING, kdy celý projekt známý pod jménem Adularya skončil katastrofou. Výsledkem nepodařeného vývozu tohoto investičního celku byl bankrot jednak generálního dodavatele díla – firmy Vítkovice Power Engineering a ztráty z této nedokončené elektrárny pak měly i smrtící účinek na největší firmu v rámci Vítkovice holding, a to Vítkovice Heavy Machinery. Vítkovice celkově dávaly před 5 léty zaměstnání pro 7.500 pracovníků a dnes z této kdysi mocné firmy zůstaly jen trosky.
Poněvadž turecký investor k realizaci projektu potřeboval úvěr, obrátil se na Českou exportní banku, která mu sice úvěr v roce 2010 schválila, ale nebylo to tzv. zdarma. Jen předem uvedu, že způsob, jakým probíhalo schvalování úvěrů pro zahraniční projekty v roce 2009 – 2012 na ČEB, popsal velice výstižně Jaromír Soukup v jeho Kauzách Jaromíra Soukupa vysílaných dne 2.5.2018 na televizi Barrandov. Ve zmíněném pořadu byla odhalena taktika Nečasovy vlády, jak se tato chtěla profinancovat z krize financováním projektů, které jiné státy a banky financovat nechtěly.
Po této Nečasově vládě, která sama sebe nazývala, jak si jistě pamatujete, „vládou rozpočtové odpovědnosti“, zůstala zaseknuta sekera na nesplacených exportních úvěrech, pokud si to číslo pamatuji správně, asi tak ve výši 32 miliard korun. Podle sdělení tisku by měla česká policie prošetřovat z této doby 16 případů podivného uvěrového krytí projektů, které nedopadly tak, jak ČEB a EGAP při schvalování predikovaly, zkrátka za sebou tyto projekty zanechaly ony černé díry, které pospolu představují oněch zmíněných 32 miliard korun
https://www.lidovky.cz/byznys/statni-pokladna/policie-zasahuje-v-ceske-exportni-bance-a-ve-statni-pojistovaci-spolecnosti-egap.A140115_090222_ln_domov_ani.
K informacím, zdali je mezi těmito prošetřovanými případy i Adularya, jsem se prozatím nepropracoval.
V případě Adularya mám však spolehlivé informace od tureckého investora, že tento byl v souvislosti s jeho žádostí o úvěr požádán o několik milionů USD tzv. navíc. Já vím přesnou sumu, ale tu zde nemohu sdělovat. Tyto informace se staly předmětem jednoho z mých trestních oznámení.
Díky těmto penězům pak proběhlo vše bez problémů a v roce 2010 tedy upsala ČEB 12 miliard Kč tomuto ďábelskému projektu a návazně i bez problémů schválila pojištění úvěru pro tento projekt česká státní pojišťovna EGAP.
Neodolám, abych nezmínil při této příležitosti jednu kuriozitu. Za nejvyšší stupeň pokrytectví považuji, že Vítkovice Power Engineering musely na přání EGAP a ČEB při podpis kontraktu se zákazníkem – s firmou Adularya, do kontraktu zahrnout i tzv. protikorupční klauzuli. V čem spočívala ta protikorupční prevenční klauzule? Zkrátka v tom, že v kontraktu je jeden paragraf, kde se informuje zákazník Adularya, že VPE bude muset podepsat vůči ČEB a EGAP protokol, že se obě firmy vyhnou v tomto obchodním případě všem korupčním praktikám. Zkrátka to mělo varovat Turka, že kdyby ho náhodou napadlo někde uplácet, tak že tady u ČEB a EGAP najde pevnou protikorupční hráz a s úplatky nepochodí. Jak to bylo pak ve skutečnosti, to jsem již zmínil nahoře.
Bezproblémové poskytnutí úvěru pro Adularyi a jeho zajištění pojistkou od EGAPu je podezřelé a to zejména z tohoto důvodu, že ve chvíli, kdy EGAP dával konečný souhlas s pojištěním, tak již byla podepsána smlouva s dodavatelem projektu kotle, a to byla firma, která nikdy předtím takovýto velký výkon na fluidní technologii nevyprojektovala. Tedy dodavateli projektu kotle chybělo to nejpodstatnější, podle čeho se vybírá dodavatel zařízení přes veřejnou soutěž, a to je, aby firma prokázala funkční vzorek někde ve světě. Tato reference prostě nebyla a navíc tato technologie fluidního spalování byla u firmy Andritz přebrána po dvou zkrachovalých firmách. Společnost Andritz, která byla tím nečekaným a neslavným vítězem soutěže, převzala tuto technologie po zbankrotované rakouské firmě Austrian Energy a Austrian Energy převzala tuto technologii po zbankrotované rakouské firmě Waagner Biro. Díky těmto úpadkům u předchozích vlastníků této technologie se vývoj na výsledném produktu fluidního kotle zastavil a takto nabízela firma Andritz do soutěže produkt, který byl 20 let bez zásadních inovací. Navíc, ten prapůvodce této technologie firma Waagner Biro měla již z 90. let minulého století zde v ČR ne zrovna dobrou referenci z elektrárny Hodonín, kde se navíc jednalo o vyprojektování kotle s 35% výkonem, než byl ten, co se stavěl na elektrárně Adularya. A o tomto problému na elektrárně Hodonín se taktéž ve výběrové komisy na VPE vědělo.
Mimoto musím uvést, že již máme trošku precedens z jednoho projektu, který se odehrál právě v době, kdy bylo na EGAP schvalováno pojištění úvěru pro Adularyi. Jednalo se o projekt vietnamské elektrárny Phu Son, kdy došlo k manipulaci s dokumenty pro schvalování úvěru na EGAP. Škoda po tomto nedokončeném projektu zůstala asi tak 470 milionů korun. Navíc jeden z obviněných v tomto projektu Phu Son byl právě ten, který měl velký podíl na situaci, ke které došlo na projektu Adularya. On byl totiž v roce 2016 generálním ředitelem VPE a to právě v době, kdy se zadělalo na kolaps tohoto projektu.

: http://ekonomika.idnes.cz/kvuli-cementarne-ve-vietnamu-obvinila-policie-manazery-egapu-pue-/ekonomika.aspx?c=A151023_095621_ekonomika_chrs

Zde nám vycházejí na povrch dvě podezřelé okolnosti, a to jednak, že EGAP schválil pojištění úvěru, když dodavatelem klíčového zařízení elektrárny – kotle byla firma, která předtím tak velký kotel ještě neprojektovala v této fluidní technologii, a co tomuto „bezproblémovému“ schválení zřejmě pomohlo, jsem již zmínil, a poté je také krajně podezřelé, jak vůbec na VPE mohli vybrat firmu Andritz bez referencí. To by žádný odpovědný generální dodavatel neudělal, tedy pokud by lidé, kteří o tom rozhodovali, byli čestní a poctiví.
Považte prosím, že, jako konkurent firmě Andritz byla pozvána do soutěže na VPE nejlepší firma světa na tuto fluidní technologii s řadou úspěšných referencí, což byla americká firma Foster Wheeler, která přišla do soutěže se svou nejnovější vyvinutou verzí kotle. A při vědomí skutečnosti, že cenové nabídky obou firem byly na stejné úrovni, je pak vůbec pochopitelné, že kontrakt nakonec dostala ta firma, co nemohla prokázat tu svoji funkční referenci? Jiným vyjádřením je možno říci, že firma bez referencí dostala kontrakt za cenu nejlepšího produktu na světě.
Já jsem také na tyto podezřelé okolnosti výběru firmy Andritz upozornil vyšetřovatele na policii, který měl za úkol odhalit, jak mohlo dojít k finančnímu kolapsu firmy VPE s tak rozsáhlými škodami. Myslíte, že ho mnou předaná informace zajímaly? Ani náhodou.
Takže tady máme dvě podezřelé okolnosti proti běžným standardům a obě se staly součástí mého seznamu podivných rozhodnutí na tomto projektu.
Ono těch podezřelých okolností na tomto případu byla celá řada, já kolem celé kauzy napsal asi tak 300 stránek, a to s podezřelými rozhodnutími i ve vztahu k místním firmám. Nad těmito podivnými kroky ve prospěch vždy někoho jiného, jen ne ve prospěch vlastní firmy, zůstává rozum stát a prokazuje to, že tu vůbec ve vedení VPE našlo o úspěšné dokončení projektu, ale většinou o něco jiného. Nechci obviňovat všechny ty, co ve vedení projektu Adularya na VPE byli, ale ono se to dá z těch mých 300 stránek docela dobře rozlišit, kdo cinknutý byl a kdo ne.
Jen jeden příklad. Dne 9.4.2016 se objevil vážný problém se zalepeným kotlem a vždy prvním podezřelým ze způsobeného problému je projektant kotle, ten ručí za správnou funkčnost kotle a když se objeví problém při uvádění kotle do provozu, tak hned začne generální dodatel počítat, kolik ještě drží peněz onoho projektanta kotle, aby měl dostatečně silnou páku, aby ho donutil případně kotel opravit, pokud má v projektu chyby. V našem případě, když k této situaci došlo, tak generální ředitel VPE (a byl to právě ten, co je souzen za manipulaci s dokumenty na projektu cementárny Phu Son) podepíše za 16 dní po zjištění onoho vážného technického problému na kotli finanční přilepšení jeho projektantu Andritzi ve výši 1,6 milionů EUR navíc ke kontraktační ceně. Je to možno pochopit? A k tomuto dodatečnému upsání 1,6 milionů EUR pro Andritz došlo 4 dny před tím, než byl na VPE podán na soud návrh na vyhlášení insolvence.
A nebyly to první dodatečné peníze, které Andritz dostal. To první přilepšení ve výši 1 milion EUR údajně jako kompenzace za vyšší náklady plynoucí ze zpoždění projektu, již dostal Andritz v roce 2015.
Jen pro kontrast, Andritz dostal všechny peníze, co měl v kontraktu nasmlouvány do posledního EUR plus připsáno 2,6 milionů EUR navíc, a všichni ostatní dodavatelé mínus 10 – 15% z kontraktační ceny. Celkově nevyplacené peníze všem subdodavatelům v projektu Adularya činí cca 30 milionů EUR. O těchto 10 – 15% kontraktační ceny přišli všichni ti dodavatelé, co si řádně své úkoly na tomto projektu splnili. Tedy všichni dodavatelé přišli o minimálně těch 10% z kontraktační ceny, jen Andritz, který je podle mého mínění vinný za zmaření projektu, tak ten ne, ten dostal nejen všechno, ale péčí vedení VPE z let 2015 a 2016 ještě nášup 2,6 milionů EUR.
Kdybych na vlastní kůži nezažil takovouto nespravedlnost, nevěřil bych tomu, ale je to fakt, zázraky se dějí, zejména když je dobře namazáno.
Nyní se vrátíme k tomu kritickému milníku, který poslal celý projekt do kytek, to je, kdy se nám zalepil kotel popílkem, kterého bylo asi tak 150 tun a bylo nutno ho dostat ven z kotle pomocí sbíječek.
Zde je potřeba dodat, že již pár měsíců před dokončením prvního energetického bloku zaznívaly na stavbě hlasy od jednoho odborníka, že ten kotel je špatně navržen, že nemá správné proporce, a že tento kotel nikdy správně fungovat nebude. A on nakonec skutečně správně nepracoval, jak se ukázalo v dubnu 2016 po jeho uvedení do provozu.
Nakonec, onen varující odborník na stavbě, který sděloval ještě před dokončením bloku, že kotel nebude správně fungovat, potvrdil pak svoje závěry již při zhlédnutí provozu kotle prostřednictvím kukátka do jeho vnitřních prostorů, kdy podle jeho tvrzení viděl zřetelně, že ten kotel neplní svou základní funkci, a to, že nevytváří onu fluidní vrstvu, podle které se liší fluidní technologie od konvenční technologie
Nemělo toto stačit, aby si odběratel kotle – Vítkovice Power Engineering posvítil na tento projekt a nechal si u odborníků posoudit, zdali je kotel opravdu správně navržen? I na mě tento odborník ze stavby osobně tlačil, abych Vítkovice přiměl, aby se na posouzení správnosti projektu kotle pozvala odborná firma. Avšak souručenství velké kapsy mělo jiný názor na věc.
A zde se ted´ dostáváme k tomu nejpodezřelejšímu momentu celého projektu, a to, jak si VPE i stát poradili s tímto objevivším se problémem s nálepy v kotli.
Jak již jsem zmínil, ten první podezřelý za zalepený kotel byla firma Andritz, avšak ta velice brzy přišla s pohádkou, že důvodem pro špatnou funkčnost kotle je špatné uhlí s vysokým obsahem chloru. Mě již ani nepřekvapilo, že tuto bajku bez námitek a jakýchkoliv pochybností převzalo i vedení VPE a tento nikde nikým neověřený argument šířili někteří manageři po českých sdělovacích prostředcích. Na webu je možno dohledat řadu článků s takovýmto tvrzení. Jen znovu připomenu, že varování, že kotel je špatně navržen, Vítkovice obdržely již předtím, než se vůbec kotel dokončil.
Je nutno říci, že VPE nemělo ve svém základním kádru vlastní odborníky, kteří by rozuměli fluidní technologii, protože tuto technologii nikdy nevyráběly. Vítkovice uměly kotle práškové, a to je něco jiného, než kotle na fluidní spalování. Každý by na místě Vítkovic šel a daný problém se zalepením kotle by konzultoval s nějakým, bud´ akademickým odborníkem, anebo by se obrátil na výrobce fluidních kotlů se žádostí o sdělení jejich zkušeností.
Je vůbec pochopitelné, že za celý rok, kdy ještě firmě Andritz platily záruky za správnou funkčnost kotle, že se VPE vůbec nepokusily si zjistit, v čem ten problém se zalepováním kotel popílkem leží a jen jak zaseknutý gramofon vedení VPE stále opakovalo, že na vině je v zásadě vysoký obsah chloru v uhlí?
A přitom bylo jasné, že škody ze zmařeného projektu zaplatí buď firma Andritz, pokud ji dokážeme, že jejích argumenty k zalepení kotle nejsou správné, a nebo VPE. Avšak VPE bylo již v době procházení bankovní záruky firmy Andritz pod oficiálně vyhlášenou insolvencí a tak mohlo být zřejmé, že se do nebezpečí dostávají zejména ony úvěrové prostředky poskytnuté z našich daní.
Zákazník totiž během 4 měsíců od 2. uvedení bloku do provozu a zopakování se problému se zalepením kotle, což se stalo k 1.6.2016, odkryl nové ložisko uhlí na dolech a nabídl, že dodá uhlí, které bude dodržovat v obsahu hlavních parametrů uhlí kontraktační limity. Ten, kdo se vyhýbal ověření, zda za problém se zalepením kotle zopakuje i přes dodávku jiného uhlí, byly VPE, to mohu odpovědně říci. Že by měly VPE strach, že se při testech s jiným uhlím problém zopakuje a argument Andritze o špatném uhlí se pak rozplyne jako pára nad hrncem?
Nicméně, jak trvaly záruky za správnou funkčnost kotle firmy Andritz ještě rok, a to až do 30.4.2017, tak za celou dobu VPE nepodniklo jediný pokus si ověřit, zdali argumenty Andritze jsou objektivní a nebo nejsou. Tento rok měly VPE na to, aby produkt firmy Andritz mohly reklamovat. Neučinili tak, a nechali projít záruční dobu Andritze bez jakéhokoliv reklamování.
A to ještě záruka za správnou činnost kotle od firmy Andritz byla podložena finanční částkou cca 1,4 miliony EUR, která měla garantovat, že v případě, že kotel nebude správně fungovat, tak si onu částku mohou VPE vzít a oba kotle si za tuto částku spravit. VPE nechaly projít záruční dobu firmy Andritze a nechaly projít i svoje právo si tuto částku 1,4 milionů EUR zkonfiskovat.
Ona ta původní bankovní záruka za správnou činnost kotle měla hodnotu cca 10,5 milionů EUR, ale tou další podezřelou úlitbou firmě Andritz vedením VPE v roce 2015 bylo to, že jednak, tuto výši záruky umožnilo VPE Andritzi skokově automaticky snižovat po každém půl roku bez toho, že by byly stanoveny nějaké podmínky pro toto snižování výše záruky, a navíc ta záruk měla původně formu nevyplacených peněz firmě Andritz, ale VPE tyto 10,5 milionů EUR v roce 2015 vyplatilo Andritzi hotově proti papírové záruce z banky, kterou pak nechalo VPE potichu projít. A cca za 8 měsíců po vyplacení této částky 10,5 milionů EUR Andritzi, spadly VPE do insolvence díky tomu, že nebyly schopny platit svoje závazky. Nemusím již asi zdůrazňovat, že tyto benefity byly zase poskytnuty jen a jen firmě Andritz a žádné jiné.
A je nutno si uvědomit, že v době, kdy v poklidu utíkala záruční doba firmy Andritz, tak nebylo žádných pochyb, že škody za zmařený projekt buď zaplatí firma Andritz, a nebo VPE, potažmo, když VPE bylo již v té době v platební insolvenci, že ztrátu ponese za bankrotujícího generálního dodavatele český stát a ostatní věřitelé, kterým nebyly vyplaceny poslední platby na projektu Adularya
Ano, já jsem toho názoru, že vedení VPE šlo naprosto skandálně na ruku firmě Andritz a zkuste si odpovědět, proč asi? Ta odpověď už je naznačená výše. Jen si k tomu přiřaďte podezřelý výběr dodavatele kotle na VPE v úvodu projektu a tak se nám zde zopakuje nevysvětlitelná přízeň vedení Vítkovic pro stejnou firmu v situaci, kdy se rozhodovalo, kdo zaplatí škody za tento zmařený projekt. Snad už tu ani nezbývá žádných pochyb, že to tu hodně zapáchalo tím samým, jako na začátku při výběru toho samého dodatele kotle.
Na otázku, jak se měl zachovat český stát při řešení této situace, odpovím jednoduše. Stát měl přece postupovat stejným logickým způsoben, který jsem tu doporučoval pro VPE, a to, nechat si v době platnosti garanční doby firmy Andritz provést expertízu na důvody špatné funkčnosti kotle, vždyt´ mu šlo přece o 12 miliard korun a ČEB věděla dobře, že je VPE v oficiálně vyhlášené insolvenci. Stát měl na to stejný rok času, jako VPE a hrál si na stejného mrtvého brouka, jako vedení VPE.
Český stát si nakonec tuto expertní zprávu skutečně zadal k vypracování a zadal si ji u české společnosti Škody Praha, ale nejdříve nechal Andritze vyjít ze své rok platné záruční doby, kdy tato rakouská firma ještě nesla zodpovědnost za špatně vyprojektovaný kotel. Je až provokativní, že český stát rok čekal a začal hledat tuto expertní firmu pouhých 12 dní poté, co záruční doba firmy Andritz skončila. Tyto informace jsou lehce prokazatelné.
Expertní zpráva ŠKODY Praha byla hotova k začátku listopadu 2017 a ukázala celkem jasně, kde ten problém leží. Ten problém spočíval v něčem jiném, než v tom chemickém složení uhlí a chloru, jak zavádějícím způsobem tvrdily společně Andritz a vedení VPE, a ten původ problému opravdu pocházel od neadekvátního projektu kotle, to je ze zprávy ŠKODY Praha zřejmé. Všechna čest odborníkovi na kotel ze stavby, že ten vyhmátl podstatu věci jen svou rutinní zkušeností a citem pro věc.
Při vědomí těchto závěrů zprávy ŠKODY Praha a s připomenutím si, že přece takovýchto varování již příslušné státní orgány dostaly několik, že argumenty Andritze jsou nepodložené, a ta varování dostaly přímo ode mne, snad konečně došlo státním byrokratům, že by se jich jednou někdo mohl začít ptát, co dělali ten rok, kdy ještě platila záruční doba firmy Andritz, a proč začali něco zkoumat až teprve v době, kdy Andritz již byl ze své zodpovědnosti ven.
To by přece pak mohlo trknout každého, že takováto souhra okolností není náhoda, a že přece za tím musí být nějaká ta kulišárna. Nic si nebudeme namlouvat, ale přece stačilo v době platnosti záruk Andritze, a to dokonce i bez jakéhokoliv vypracovaného expertního posudku, sepsat jen na Andritz jednoduchý reklamační dopis, „nepracuje správně, prosím opravte“. Když si dovezeme domů pračku a ona nám nefunguje, tak také nezjišťujeme důvod, proč nefunguje. Najít příčinu nefunkčnosti zařízení a obhájit ti, to je přece především věcí dodavatele, jen ho musím v záruční době upozornit.
K tomuto podání reklamace však nedošlo ani z jedné strany, ani od odběratele VPE, a ani od českého státu, a to ani v době trvání záruky firmy Andritz, a ani poté, i když už bylo známo, že problémem je špatný návrh kotle. Takže informace, že argumenty Andritze nejsou pravdivé, má český stát již v ruce od začátku listopadu 2017 a nepokusil vůči Andritzi o získání jakékoliv kompenzace škod, pokud já mám povědomí.
A nyní se dostáváme k jádru pudla, a to je moje potýkání se s českou policií a českou justicí.
Když už byla konečně v začátku listopadu 2017, to je po 8 měsících od vypršení záruční doby firmy Andritz, k disposici expertní zprávy ze ŠKODY Praha a ta říkala jasně, že chlor je jen smyšleným důvodem pro zalepování kotle, tak ČEB/EGAP snad z alibismu rychle běžely podat trestní oznámení na neznámého pachatele na českou policii. Když jsem já tuto zprávu o podání trestního oznámení na neznámého pachatele v tisku zachytil, tak jsem vyrazil na nejbližší policejní služebnu s kopií tohoto článku a přihlásil jsem se jako svědek a začal jsem vyšetřovatele jmenovaného pro tuto kauzu zásobovat materiály, které mohly navést vyšetřování správným směrem a umožnit mu se rychle zorientovat ve složitostech případu.
Já už jsem předtím obcházel různé protikorupční nadace, které by mi mohly pomoci dát dohromady gramotné trestní oznámení, a prošel jsem si cestu svého trpkého poznání, že všechny tyto tzv. protikorupční nadace jsou jen prázdná slupka, kterou se kryjí jiné zájmy nějakých politických hráčů v tomto státě. A když už jsem tak sdílný zde, ještě pár slov ohledně politických stan. Možná trošku pokazím někomu dojem, který má z našich Pirátů, že jsou to takoví ti fajnoví kluci a holky, co to myslí s naším státem dobře, no tak těm jsem několikrát také napsal žádost o pomoc, ale odpověď nikdy nepřišla.
Ale musí dodat, že nebyli sami, co je tento skandální případ nechal netečnými.
Trvalo mi pak asi tak 5 měsíců, než jsem pochopil, že vyšetřovatel z Národní centrály proti organizovanému zločinu o mé materiály nestojí, protože nic vyšetřovat nehodlá. Mě toto poznání ani tak moc nepřekvapilo, vždyť se přece dalo předpokládat, že zkrátka politici si nepřejí, aby se někdo hrabal jak v hříších Nečasovi, tak ani hříších Sobotkovi vlády. Zřejmě si strany oposice a koalice dokáži zobchodovat vzájemně každý průšvih, o kterém vědí jedni na druhé, jiné vysvětlení mě nenapadá.
Po této zkušenosti z období, kdy jsem byl „jen“ prostým svědkem na kauze elektrárny Adularya bez možnosti něco ovlivnit, mi přišel jako elegantní prostředek proti nečinnosti policie, že mohu podat já sám své vlastní trestní oznámení. Podal jsem je, ale ne na policii, ale na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Ta výhoda podání trestního oznámení přes státní zastupitelství plyne z faktu, že pokud podáte trestní oznámení touto cestou, tak tento institut práva jmenuje dozor pro tuto kauzu, tedy jednoho státního zástupce, který má dozorovat, aby policie při vyšetřování postupovala správně.
Já na svém případu mohu dokumentovat zkušenost, že přestože byl jmenován dozor státního zástupce nad vyšetřováním případu Adularya, nezaznamenal jsem žádnou změnu ve zlepšeném postupu vyšetřování. Nadále ve mně bujela pochybnost, že se případ zmařeného projektu elektrárny Adularya vůbec vyšetřuje.
A to musím ještě dodat, že když přišlo moje trestní oznámení k vyšetřovateli, tak si mě zavolal a dal mi pěknou sodu. Jednou z věcí, kterou mi tenkrát v začátku roku 2019 ten kriminalista řekl, že jsem si prý navymýšlel svoje vlastní kriminální příběhy a ty jsem dal do svých trestních oznámení. Vážení, působí na vás tyto moje informace jako uměle poskládané příběhy alias Agatha Christie?
Jednoduše řečeno, přesto, že jsem si stěžoval na neaktivní práci vyšetřovatele u dozorujícího státního zástupce, nepochodil jsem se svými stížnostmi, nic se nadále s nejvyšší pravděpodobností nevyšetřovalo. Přitom, alespoň z mého pohledu bylo zřejmé, že došlo k vážným chybám při řízení VPE a projektu Adularya ze strany jejího vedení, a já k tomu zastávám názor, že takováto rozhodnutí poškozující vlastní firmu byla nějakým způsobem zvenku hmotně stimulována. To jsem se snažil ve svém trestním oznámení prokázat a věřím, že se mi to prokázat podařilo.
Nikdy jsem se nedoslechl, že by býval vyšetřovatel někoho z mnou doporučovaných osob kontaktoval, to si myslím, že bych se snad dozvěděl, a jako vyústění tohoto podivného vyšetřování ze strany policie mi pak přišel v pololetí tohoto roku dopis, že se vyšetřovatel rozhodl odložit mé trestní podání. Napadá mě jen ta omšelá fráze „vyšetřování skončilo, zapomeňte“.
V této situaci uzavřeného vyšetřování ze strany policie jsem se snažil využít svého zákonného práva a předložil jsem postup vyšetřovatele k posouzení dozorujícímu státnímu zástupci. Asi nepřekvapí, že státní zástupce podepřel rozhodnutí vyšetřovatele o odložení případu s argumentací, že jsem já údajně nic ze svých tvrzení neprokázal. Nejsem naivní, abych si nedovodil, že si vyšetřovatel nejdříve zašel za státním zástupcem a toto odložení případu si s ním dopředu odsouhlasit, a že to tedy byl naprosto zbytečný krok si jít stěžovat na státní zastupitelství na postup vyšetřovatele, ale takový je zákonný postup.
V nastalé situaci mi zůstalo právo jít výše a podat jsem svoji stížnost na vrchní státní zástupkyni paní L. Bradáčovu, kde nyní čekám na její rozhodnutí, buď bude prst nahoru a začne se konečně něco vyšetřovat, anebo bude dolů, a já se podle toho pak dále zařídím. Mohu jít ještě o jednu úroveň výše se svou stížností, a to je k nejvyššímu státnímu zástupci P. Zemanovi. Dovedu si domyslet, že P. Zeman paní Bradáčovu nepodrazí. Co pak dále? Otestovat ochránce lidských práv? Uvidíme.
K důvodu pro odložení mého trestního oznámení jen jeden dotaz, mohl jsem já něco prokázat, když vyšetřovatel neuznal za vhodné nikdy nikoho z mnou doporučovaných svědků zavolat a zeptat se ho na mnou uváděné skutečnosti? Že policie za celou dobu vyšetřování nezavolala ani žádného mnou doporučeného svědka a ani žádného podezřelého, aby se ho zeptala, proč rozhodl takto a ne jinak atd., to už jen zapadá do současného scénáře policie, nic nevyšetřovat a nic nezjistit.
Mohu jen dodat, že ani mě vyšetřovatel za celou dobu od podání mého trestního oznámení ani jedinkrát nekontaktoval, respektive kontaktoval mě jen jednou, kdy mi dal tu sodu, a to ne, že by ho zajímaly moje informace o případu, ale zajímalo ho jen to, jak jsem se já dostal k výsledkům analýz uhlí, které jsem ve svém trestním oznámení využíval. Podle mého názoru se mi vyšetřovatel snažil prokázat, že jsem se k informacím dostal nějakým nelegálním způsobem. Já jsem ale jako bývalý vedoucí zahraničního zastoupení VPE v Ankaře dokázal celkem snadno obhájit legálnost svých informací, a od té doby se pak již vyšetřovatel na mě v ničem neobrátil, tedy vyjma posledního dopisu, že odložil mé trestní oznámení.
Já jsem tu zmínil ve svém článku jen část podezřelých konání ve vedení VPE, ta jsou popsány na zmíněných cca 300 stánkách mých trestních oznámení, a vážení, policie neshledala na těchto konáních nic podezřelého. Podle policie se nebylo třeba vůbec ptát vedení VPE, proč nereklamovali produkt firmy Andritz u nich samotných, a proč si vůbec nenechali posoudit důvody uváděné firmou Andritz jako příčina pro zalepení kotle popílkem u odborníků, a proč VPE nechalo uvolnit bankovní záruky firmy Andritz atd.
Nebije vás do očí ten paradox, kdy tady došlo k prokazatelnému poškození českého daňového poplatníka o 12 miliard korun, a to jak postupem vedení VPE, tak i jednáním Sobotkovy vlády a policie neshledala nic podezřelého na celém procesu zmaření tohoto případu a nehodlala se nikoho na nic ptát? Říkám to jen proto, aby si každý uvědomil, jak v této naší banánové kotlině funguje policie a justic
Ta škoda pro českého daňového poplatníka, co zbyla po tomto ďábelském projektu, je až příliš veliká na to, aby se nad touto ztrátou dalo jen tak mávnout rukou, a mimoto, jak jsem uvedl již na začátku, tento projekt zapříčinil kolaps firmy, která je na českém trhu témě 200 let. Firma Vítkovice přežila celé ta dvě turbulentní století se dvěma světovými válkami, několika ekonomickými krizemi a vyrovnal se i s dalšími zemětřesy za tato dvě století, kupříkladu Španělské chřipky, když už dnes víme, co to pandemie chřipky je, a jen tato dvě období Nečasovi a Sobotkovi vlády této firmě dokázaly zlomit krk, tak to tedy klobouk dolů, co tyto dvě vlády dokázaly za věci.
Od doby, kdy Vítkovice stáhly své lidi ze stavby, což bylo v červnu 2016, elektrárna stojí a spokojeně chátra. Čtyři a půl roku trvá toto neřešení situace, kdy elektrárna ztrácí na svoji hodnotě stárnutím a čas utíká, a řekněme si po pravdě, že ten hraje pro Andritze. Hodnota, kterou elektrárna ztratila jen tím, že stárne, je dnes již větší, než by stála oprava obou kotlu, kdyby se provedla před těmi 4 roky. Co je to za hospodáře ty naše vlády, co nám tu vládly a vládnou? Já tím že se těch 12 miliard snadno skryje do těch 500 miliard na konto Covidu.
Nedávno vyšel v Hospodářských novinách článek, který mi napověděl, k čemu se tu dále schyluje. Mám obavu, že se připravuje poslední kolo, jak s pomocí státu podojit tento stát – viz článek:

https://archiv.ihned.cz/c1-66818070-elektrarnu-adularya-nikdo-nechtel-cesko-zkusi-prodat-alespon-pohledavku-ale-prodela-miliardy

Tam již se hovoří také o prodeji elektrárny za cenu šrotu, samozřejmě, že to bude nějaké firmě s nedohledaným majitelem. Ten to koupí ne na šrot, ale na to, aby to konečně prodal někomu, kdo již tu elektrárnu dodělá a bude ji chtít provozovat. Já si počkám, jak to dopadne.

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV