Jak snadno lze soudit jednu kauzu dvakrát

Kategorie: Kauzy

Dne 25.07.1996 vydal Krajský obchodní soud v Ostravě Směnečný platební rozkaz č.j. 1 Sm 311/96 (Příloha č. 1), jenž nabyl právní moci dne 27.08.1996 a jeho platnost byla dodatečně potvrzena ověřenou fotokopií dne 28.05.2003 a Přílohou č. 2.
Bez předchozí žaloby na obnovu řízení, rozhodnutí či usnesení soudu dále jmenováni vědomě porušili jednu ze stěžejních zásad českého i světového práva res iudicata, tj. překážka věci pravomocně rozhodnuté platnou minimálně od dob římského práva a to, že již jednou rozsouzenou věc není možno znova soudit (Příloha č. 3).
Podle § 159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu. Předpokladem je, že jde o totožnou pravomocně rozsouzenou věc. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení (žalobce a žalovaného) a totožností předmětu řízení. O totožnost předmětu řízení jde v případě, že v novém řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za podmínky, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozsouzené, není však významné, jak byl skutek, který je předmětem řízení, posouzen soudem po právní stránce. (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 25 Cdo 1751/98)
V českém civilním právu je tato zásada zakotvena v ust. §§ 159 a159a o.s.ř. Pravidlo, podle kterého nelze znovu otevírat již pravomocně rozhodnutou věc, je zčásti prolomeno možností podat proti pravomocnému rozsudku dovolání (pokud rozhodnutí závisí na posouzení významné právní otázky), žalobu pro zmatečnost (pokud lze v postupu soudů shledat skutečně křiklavé procesní vady), nebo žalobu na obnovu řízení (pokud vyjdou najevo nové důkazy, podstatné pro rozhodnutí, které účastník neměl v době původního řízení k dispozici). Pravomocná soudní rozhodnutí lze rovněž napadnout ústavní stížností, pokud striktní aplikací pozitivního práva došlo k porušení základních práv a svobod účastníků. Všechny tyto možnosti jsou však časově omezené a po uplynutí tří let od právní moci rozsudku už by neměl existovat způsob, jak znovu projednat skutkově totožnou věc mezi týmiž účastníky.

Pravomocně ukončena soudní kauza byla tedy za evidentního vědomého ignorování zákonů České republiky znova souzena, aniž by byla podána žaloba na obnovu řízení, případně bylo vydáno soudem jakékoliv pravomocné usnesení či rozhodnutí v této věci, jako věřitel jsem tuto kauzu prohrál a byl nucen nést veškeré náklady řízení (Příloha č. 4, Příloha č. 5, Příloha č. 6). Na mé protesty a stížnosti nebyl brán žádný zřetel. Celá kauza byla ukončena usnesením III ÚS 2301/10 Ústavního soudu v Brně datovaného 13. října 2011 (Příloha č. 7).

Rozhodnutí dále uvedených soudců zároveň způsobilo škodu státu-daňový únik ve výši 46.600 Kč v roce 1995 a to tak, že svými protiprávními rozsudky zajistili, že dlužník nebyl povinen cokoliv vrátit a tedy se v roce 1994 obohatil s požehnáním soudu na úkor směnečného věřitele. Jelikož toto obohacení bylo pro dlužníka příjmem, byl tedy povinen tento zdanit dle příslušných daňových tabulek částkou 46.600 Kč, k čemuž ale nikdy nedošlo.

Jednáním těchto osob mi vznikla škoda značného rozsahu, když původní částka byla 207.000,00 Kč v roce 1996 a současná hodnota způsobené škody s příslušenstvím bude převyšovat 1.150.000,00 Kč. Pachatelé – soudci – se porušení zákona dopouštěli ve většině v organizovaných skupinách – senátech a po delší dobu a u takto početné skupiny je sotva představitelné, že se jednalo o náhodnou neznalost zákona či opomenutí. Naopak se jednalo o organizovaný chladnokrevně a důsledně provedený skutek s cílem poškodit moji osobu bez ohledu na platné zákony ČR, což se také pachatelům podařilo. Zarážející je skutečnost, že se vědomého porušení zákona dopustily osoby, navíc v organizované skupině, které jsou společností placeny (a to dost dobře) za to, aby stály právě na stráži zákona a dbaly jeho dodržování. Jest na místě si položit otázku, zda dále uvedené osoby jsou způsobilé vykonávat funkci soudce.

Soudci, kteří se na tomto skutku podíleli:
JUDr. Pavel Kolář (předvolání k soudu Krajský soud v Ostravě)
JUDr. Simona Pittermannová (rozsudek 23Cm 45/2006 Krajský soud v Ostravě)
JUDr. Jana Maiová (rozsudek 7 Cmo 220/2008 Vrchní soud v Olomouci)
JUDr. Magdalena Vinklerová (rozsudek 7 Cmo 220/2008 Vrchní soud v Olomouci)
JUDr. Lenka Dopitová (rozsudek 7 Cmo 220/2008 Vrchní soud v Olomouci)
JUDr. Petr Gemmel (usnesení Cdo 1881/2009 Nejvyšší soud ČR v Brně)
JUDr. Ivana Štenglová (usnesení Cdo 1881/2009 Nejvyšší soud ČR v Brně)
JUDr. Filip Cilečka (usnesení Cdo 1881/2009 Nejvyšší soud ČR v Brně)
Jiří Mucha (usnesení III ÚS 2301/10 Ústavní soud v Brně)
JUDr. Vladimír Kůrka (usnesení III ÚS 2301/10 Ústavní soud v Brně)
Mgr. Jan Musil (usnesení III ÚS 2301/10 Ústavní soud v Brně)

PS: nevím, jak připojit přílohy

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV