KONEC SVOBODNÉ POLYGRAFIE V ČECHÁCH

Kategorie: Kauzy

KONEC SVOBODNÉ POLYGRAFIE V ČECHÁCH
Díl I. Úvod

Oborem, kterému jsem se, většinu svého profesního života věnoval, byla polygrafie. Nebo činnosti, které s ní souvisejí. Byl jsem technickým a výtvarným redaktorem, grafikem na volné noze, majitelem polygrafické agentury a také autorem a vydavatelem řady knih a časopisů. Od roku 1994, do roku 2014, vlastně doposud, neboť jsem, podle obchodního rejstříku, stále jednatelem, jsem byl spolumajitelem a statutárním zástupcem jedné z nejstarších, nejdynamičtěji se rozvíjejících a nejkvalitnějších archových ofsetových tiskáren v České republice. Spoluzakládal ji můj pradědeček již v roce 1897, pod názvem: J. Otto a Růžička, Grafický ústav, v Pardubicích. Můj pradědeček byl druhý jmenovaný. Po roce 1948 tiskárnu naší rodině ukradl tehdejší stát, ovládaný komunisty. V roce 1994 jsme dostali možnost si ukradenou tiskárnu od současného státu koupit zpět. Od dubna 1994 fungovala pod názvem Východočeská tiskárna, spol. s r.o., nejprve v Pardubicích a od roku 2004 ve naprosto novém provozu, v nedalekých Sezemicích. Který jsme vybudovali zcela bez podpory státu. Za své peníze a na bankovní úvěr. Takže o tomto oboru opravdu něco vím a bytostně mi vadí, co se s ním stalo.

Pro lepší pochopení problematiky a souvislostí začnu v rovině obecné a v dalších dílech se budu dostávat k některým jednotlivým kauzám zkrachovalých, ale třeba také dotovaných firem. Tvrdíme, že postupy orgánů české státní správy a také Evropské komise, při správě cizího majetku, jsou dlouhodobě protizákonné. Proto jednotlivé kauzy, ale i celek řešíme formou žalob nejen u českých soudů, ale také u Soudního dvora evropské unie. Na problematice pracujeme s organizací Libertariánský institut z.s.

Tolik na úvod.

Od roku 1990, až do roku 2007, se polygrafie, v České republice, vyvíjela velmi dynamicky a díky promyšleným investicím a vysoké kvalifikaci lidí v tiskárnách se kontinuálně zvyšovala její výkonnost a konkurenceschopnost. Řada firem, s vysokým know-how, stabilním objemem zakázek za férové ceny a růstovým potenciálem, investovala formou leasingů a bankovních úvěrů velké prostředky do svého rozvoje, a to prakticky bez ohledu na regiony. Malé tiskárny se orientovaly na lokální klientelu, středně velké na zakázky z průmyslových a obchodních center, hlavně od firem sídlících v Praze a rotačkové tiskárny zpracovávaly noviny, časopisy a velkonákladový merkantilní tisk. Samostatně se vyvíjela oblast obalové techniky a tisku knih. Česká polygrafie byla i v rámci Evropy plně konkurenceschopná a v některých částech výrobního procesu, jako byla například předtisková příprava, měla proti Evropské konkurenci dokonce náskok. Z toho jasně vyplývá, že nepotřebovala vůbec žádnou „pomoc“ od státu. Tedy z veřejných zdrojů.

Negativní obrat nastal po roce 2006. Tehdejší, tzv. Paroubkova vláda, vydala dvě usnesení, a to č. 560, ze dne 17.5.2006 a č. 829 ze dne 3.7.2006. Která byla realizována vládami následujícími. V letech 2007-2015, bylo, z veřejných, tedy našich zdrojů, do české polygrafie, nadotováno (prošustrováno) cca 1,7 miliardy korun. A to zcela nelogickým a selektivním způsobem. Bez jakýchkoliv ex-ante analýz, které dokonce nařizují směrnice Evropské komise.

Tato vládní usnesení, ač jsou v rozporu se zákonem č. 114/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, jsou soudně nenapadnutelná. Tím se dostáváme do stavu, že nad vládou práva, dodržování směrnic, ať si o nich myslíme cokoliv a zdravého rozumu, stojí zcela hloupá politická rozhodnutí.

Z velké části šlo o projekty se zmanipulovaným zadáním, které často nesou prvky dotačních podvodů. Také došlo k nákupům celé řady technologií, předražených, které dotované firmy ke svému provozu vůbec nepotřebovaly a byly nakupovány pouze s motivací, že bylo možné na ně čerpat dotace. Celá tato operace měla za následek obrovský, zcela zbytečný nárůst tiskové kapacity, zdaleka překračující poptávku po polygrafických výrobcích a díky tomu katastrofální pád cen polygrafických výrobků. Naproti tomu stoupaly ceny vstupů. Papír, barvy, mzdy, pohonné hmoty, energie atd. Rozdíl byl oproti rokům předchozím cca 30 %. Dotované tiskárny potřebovaly naplnit své obrovské tiskové kapacity, a proto vyvolaly fatální pokles cen. Opět o cca 25-30 %. Tomuto cenovému tlaku dotovaných tiskáren, které potřebovaly naplnit své „přefouknuté“ výrobní kapacity, samozřejmě nedotované tiskárny nebyly schopny čelit. Záměrně nepoužívám výraz „konkurovat“. Konkurenční prostředí, tak jak si ho představujeme, bylo fakticky zlikvidováno a bylo nahrazeno novým, kde se ale nesoutěžilo o kvalitu a cenu, ale o schopnost načerpat co nejvíc dotací z veřejných zdrojů. Podotýkám, do soukromých firem. Navíc, protože dotované tiskárny musely vytvářet nová pracovní místa, došlo ke značné migraci kvalifikovaných pracovníků a jejich zcela nesmyslnému přeplácení. Nedotovaní polygrafičtí podnikatelé, majitelé tiskáren, se samozřejmě snažili hledat způsoby jak přežít. Byli, na rozdíl od dotovaných firem zatíženi splátkami leasingů a bankovních úvěrů. Proto docházelo k propouštění méně kvalifikovaných pracovníků, později i těch kvalifikovaných, nakupování méně kvalitních materiálů, zanedbávání údržby strojů a zařízení, a hlavně totálnímu ořezání svých vlastních příjmů. Hlavní bylo – firma musí přežít. V naprosté většině případů se to stejně nepodařilo. Ona státem proklamovaná podpora podnikání měla za následek likvidaci cca 800 malých, středních i velkých papírenských a polygrafických firem a ztrátu zaměstnání více než 3 000 zaměstnanců v papírenském a polygrafickém odvětví.

Stát, prostřednictvím dotací, výrazně porušil zásadu rovných podmínek k podnikání, danou Zákonem č. 114/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, který výslovně zakazuje veřejnou finanční podporu.

Selektivním způsobem, bez jakýchkoliv ex-ante analýz, zvýhodnil některé polygrafické firmy. Jiné, administrativně předem vyloučené z dotačních programů, tím výrazně znevýhodnil, či přímo zlikvidoval. Toto vedlo k mnoha finančním ztrátám, koncům, bankrotům do té doby úspěšně prosperujících firem a také mnoha životním tragédiím lidí, podnikatelů, kteří podnikali v dobré víře, že žijí a podnikají v právním státě. Dnes ví, že v právním státě nežijí, ani nepodnikali.

Předpokladem pro právní stát je, že zákony ctí v první řadě sám stát a také zákonodárce. Ani jedno u nás bohužel neplatí. Jen málokdo má odvahu a také schopnosti pustit se do sporu se státní mocí. Z vlastní zkušenosti vím, že se příliš mnoho lidí bojí pomsty státních úředníků a politiků. Ani se jim nedivím. Sám jsem si tím prošel.

V příštím dílu se začnu věnovat některým konkrétním případům likvidací polygrafických firem, ale také svým podezřením na dotační podvody. Které orgány státní správy, konkrétně MPO a MŽP, policie a Státní zastupitelství odmítají řešit.

Petr Fryč
Aliance podnikatelů bez dotací z.s.

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV