Lékařská posudková komise

Kategorie: Kauzy

Manžel prodělal mozkovou mrtvici s provalením do komor. 99% lidí na ni umírá. Naštěstí manžel přežil. Chodí (sice špatně), mluví, jen mu to tolik nemyslí a občas je to zápřah na moje nervy. Ale je tu se mnou. Po 6ti měsících prodělal 2 infarkty. Při vyšetření mu v nemocnici našly útvary na všech vnitřních orgánech včetně srdce. Měl v sobě “nemocniční bacil”. Opět mu hrozil konec. Převezli ho na infekční, kde se mu po pár dnech ten útvar urval od chlopně. Letecky do IKEMu, výměna chlopně. Nepamatuje si 8 měsíců svého života. Na radu asistentky ombudsmanky jsem podala námitku proti době vzniku invalidního důchodu. Následovala kontrola u LPK. Manžel tam přišel o berlích, já s “chodítkem”, protože mám problém se zády a od auta to pro nás bylo daleko. Výsledek byl takový, že ho doktorka (ORL) “sundala” do II. stupně ID a tím jsme přišly o 5 tisíc. Navíc se mě ptala, kde vzala paní doktorka z neurologie ty latinské názvy. Vůbec nevěděla, co znamenají. Ale protože nabyla dojmu, že oba simulujeme, manžela sundala do II. st.
Nesmířila jsem se s tím, ale ani stížnost, ani soud nám nepomohl.
Tak jsem šla manžela přihlásit na pracák. Tam mi paní referentka zase ukázala formulář, kde je napsáno : Jestli chce a může pracovat”. Sama usoudila, že manžel není práce schopen, tak ho na ÚP nepřihlásila.
Do toho nám snížili příspěvek na péči. Odvolala jsem se a příspěvek nám po roce a tři čtvrtě vrátili. Sice ho doplatili, ale co je to platné, když žijete ze dvou částečných invalidních důchodů. které jsou sakra nízké. Navíc je nedostanete najednou. Třeba 2. v měsíci dostanete cca 5200,- a po 12 dnech tj 14. v měsíci cca 6500,-. Do dalšího důchodu jsou to pak tři neděle. Prostě žijeme v bídě. Nikam nechodíme, když se něco rozbije, musím koupit starší věc. Žijeme na vesnici, kde je potřeba auto. Obchod tu není. Jenže z našich důchodů koupit auto je nemožné.
Také jsem byla v plném invalidním důchodu (a ten jsem měla na tu dobu velmi slušný), ale za Kalouska se rozhodlo, že když netrávím 6 neděl v nemocnici, patřím do II. stupně. A nic s tím neuděláte. Práce v našem kraji není, už mě ani nikde nechtějí, protože mi je přes 50 a v ID jsem 15 let. Domácí práce jsou většinou podvod. Manžel do práce nemůže, protože má zákaz řízení a já ho musím vždy doprovázet. Dost zapomíná, tudíž mu musím asistovat všude. A taky ho kontrolovat, aby neřekl nějakou kravinu.
Samozřejmě, že máme exekuce. Ale sociálka nemá z čeho strhávat. Tak malé důchody máme.
Věřte, že i vymýšlím co dělat (podnikat), abych vydělala nějakou korunu. Jsem manuálně zručná a něco vytvářet mě baví. Zatím jsem ale nevymyslela nic, co by přinášelo pravidelně pár korun navíc. Často je to pár kousků a konec.
Smířit se s tím nechci a tak vymýšlím dál. Snad se zadaří.

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV