Několik vět ke stavu korupce v banánových republikách

Kategorie: Kauzy

Na otázku, kam jsme došli v této zemi za posledních více než 30 let, které uplynuly od politického převratu v roce 1989, se pokusím odpovědět níže uvedeným popisem skandálního případu zmařeného projektu výstavby parní elektrárny ADULARYA v Turecku. Uvedený případ je možno považovat za doklad postupujícího procesu likvidace schopností českého státu a českých firem exportovat do zahraničí investiční celky a musím dodat, že tato destrukční politika na české exporty je vlastní i některým vládním institucím, jak vyplyne z dalšího textu.
Tento neslavný případ pokusu o vývoz elektrárny s výkonem 2 x 145 MW do Turecka začal za vlády ODS a TOP 09 v roce 2010 podpisem úvěrové smlouvy mezi tureckým investorem firmou NAKSAN Holding a Českou exportní bankou Praha, v jejímž rámci došlo k upsání českých státních úvěrových prostředků pro výstavbu elektrárny ADULARYA v hodnotě cca 12 miliard korun. Na první schvalovací krok České exportní banky pak navazovalo i schválení pojištění vyčleněných úvěrových prostředků u české státní pojišťovací společnosti EGAP, ke kterému došlo v 1. čtvrtletí roku 2011. Je na místě dodat, že z tohoto období vlády tzv. „vlády rozpočtové odpovědnosti“ zůstalo snad něco kolem 35 miliard nesplacených úvěrů „rozdaných“ ČEB a pojištěných EGAP pod dohledem Kalouskova ministerstva financí. Jaromír Soukup v televizi Barrandov v pořadu „Kauzy Jaromíra Soukupa“ vysílaného dne 2.5.2018 osvětlil, jaká byla tenkrát strategie vlády rozpočtové odpovědnosti a jak se tato nejodpovědnější vláda ze všech odpovědných vlád snažila profinancovat z hospodářské krize tím, že budeme rozdávat úvěry na každý projekt v zahraničí bez ohledu na míru rizika jeho nesplacení. Právě případ ADULARYA je jedním z podezřelých úvěrů poskytnutých Českou exportní bankou v této době uplatňované „rozpočtové odpovědnosti“, který si zasluhuje nejen pozornost naší, ale bez diskuse by okolnostem schválení poskytnutí úvěru měla věnovat pozornost i policie. Podnět k vyšetřování tohoto případu byl podán, prozatím však policií ignorován. Těchto podezřelých úvěrů v této době bylo poskytnuto podle informací od policie 16, a přestože už uběhlo spousta času od doby, kdy se u nás řídily státní finance zodpovědně, tak jsem nezachytil v tisku žádnou osobu, která by nesla trestní odpovědnost za oněch 35 miliard ztracených peněz.
Ve stejnou dobu, v jakou probíhala jednání na ČEB o přidělení úvěru pro projekt Adularya, se odvíjelo ještě jedno drama se špatným koncem, jehož výsledek pak měl daleko více devastující účinek na osud výstavby elektrárny ADULARYA, než způsobil možná až příliš blahosklonně udělený úvěr z našich českých daní tureckému investorovi. Je nabíledni, že kdyby se bývalo dílo zdařilo, a energetický blok fungoval, tak jak má, asi by nikdo zpětně už nehledal mouchy na oněch milionech EUR poskytnutých tureckému investorovi, avšak akce dobře neskončila, a přece víme, že, tak jako úspěch, tak i neúspěch, se v českých zemích neodpouští.
Zlomovým momentem, který bez diskuse poslal projekt do propadliště a potažmo pak i téměř celý vítkovický holding do bankrotu, byl výběr dodavatele projektu kotle. Z překvapivě úzkého spektra možných dodavatelů technologie fluidního spalování sestávajícího pouze ze dvou firem, se vybrala právě taková firma, která se nemohla vykázat, že by někde na světě něco podobného na předepsanou technologii a na přibližný výkon 145 MW již vyprojektovala, a tím spíše, že by jimi vyprojektovaný kotel také skutečně fungoval. Když budeme konkrétní, pak tímto „šťastlivcem“, který dostal od Vítkovic jeden pokus si to zkusit, a jak uvidíte dále, bylo to jen tak „na nečisto“ pro něho, byla rakouská firma Andritz.
Tou velice úzkou konkurencí je míněno, že ve Vítkovicích vybrali jako konkurenta pro tuto bezreferenční rakouskou firmu opravdu těžkou váhu reprezentovanou uznávanou světovou jedničkou v této spalovací technologii, o které však bylo také známo, že bývá cenově nejdražší. Jednalo se o americkou firmu Foster Wheeler. Překvapením bylo, že oba tito soutěžící nabízeli svoje zařízení za přibližně stejných cenových relací, a kdyby si někdo myslel, že kontrakt dostala nakonec ta světová jednička, tak to by se hodně mýlil. Práci dostal ten „bezreferenčák“, ale za cenu toho nejlepšího světového producenta, no nekup to. Přitom existují na trhu minimálně ještě další 4 světové firmy, které mohly svoji technologii do soutěže nabídnout. Už tehdy bylo některým odborným kruhům jasné, že to, co nabízí rakouská firma Andritz, je 20 let staré provedení fluidního kotle převzatého po 2 zkrachovalých firmách, a to po Waagner Biro a Austrian Energy, zatímco ta světová jednička nabízela svůj nejnověji vyvinutý typ.
Nechci šířit neověřené zprávy, ale vítr na stavbě zavál směrem od investora i vysvětlení, proč neměly tyto dvě české státní instituce žádný problém vložit peníze českých daňových poplatníků do hazardu s firmou Andritz, která ještě nikdy předtím kotel na takovouto technologii a na podobný výkon nevyprojektovala. Ten vítr zazpíval i kolik to stálo tureckého investora navíc, aby vše hladce prošlo. Když nahlédneme do kontraktu mezi tureckým investorem a českým generálním dodavatelem, přijde vám asi paradoxní, že český generální dodatel musel dokonce podepsat EGAPu nějaký ten protikorupční protokol, že dohlédne na to, aby se nepokoušel turecký investor někde něco uplácet. No tedy, to už je síla, Orwell by tu dostal novou inspiraci.
Nemohu v této souvislosti nezmínit, že sám turecký investor v mé přítomnosti jednou poodhalil roušku tajemství, když vyjevil, že objel celý svět a nikdo mu prý nechtěl půjčit na výstavbu nového energetického zdroje v období tehdejší světové ekonomické krize, jen ta jedna jediná banka na světě, a to právě Česká exportní banka mu tyto peníze upsala. Získání úvěru tureckým investorem u České exportní banky však předcházelo 3 leté jednání mezi tureckou firmou Naksan Holding a čínskou bankou, za kterou se skrýval čínský generální dodavatel čínského elektrárenského zařízení. Zde po třech letech jednání a v podstatě v situaci, kdy byla již vzájemně odsouhlasena i cena dodávek, pak čínská banka nakonec úvěrové prostředky do tohoto projektu nevložila a vzájemná jednání mezi tureckým investorem a čínským dodavatelem zkolabovala. Zřejmě se čínské bance zdála rizika tohoto projektu až příliš vysoká, ale ne tak České exportní bance, ta do tohoto již rozjetého vlaku ochotně naskočila a dojela s ním až do neblahého konce.
Asi pak už ani nikoho nepřekvapí, že když se kotel na stavbě v začátku roku 2016 spustil, tak že se velice brzy objevily technické problémy, kvůli kterým se nedal kotel v horizontu 14 dní provozovat. První, co přišlo v této situaci na mysl, bylo, že se zkrátka ten projekt firmě Andritz napoprvé moc nepodařil. Avšak královsky zaplacený rakouský prvododavatel projektu kotle Andritz se rychle zorientovat a přišel s pohádkou o špatném uhlí. A kupodivu, aby se mohli blázni radovat, převzalo vedení VPE tuto nesmyslnou teorii o špatném uhlí a rozjela se v českých sdělovacích prostředcích tato duo-blamáž pro českou veřejnost s cílem odklonit její pozornost od možného chybně vypracovaného projektu kotle k údajnému špatnému uhlí s parametry mimo kontraktační rozsah.
Prvním podezřelým v podobných situacích bývá samozřejmě projektant kotle, ten však v našem případě tvrdil, že na vině je vysoký obsah chloru v uhlí. Vedení Vítkovice Power Engineering, které mělo stát uprostřed jako rozhodčí orgán mezi dodavatelem uhlí a projektantem kotle, se kupodivu, aniž by si toto předkládané zdůvodnění od firmy Andritz nějak odborně ověřilo, od samého začátku naprosto nekriticky klonilo na stranu rakouského projektanta.
Jako vsuvku je třeba dodat jednu skutečnost, že asi tak půl roku předtím, než se kotel uvedl do provozu, jeden odborník na kotlová zařízení v dresu Vítkovic, začal na stavbě veřejně prohlašovat, že ten kotel od Andritze je špatně vyprojektován, a že nikdy dobře fungovat nebude. Tento nositel špatných zpráv však nebyl jen tak někdo, ale odborník na slovo vzatý původně pocházející od slovenského výrobce stejných kotlů – SES Tlmače, který těmto kotlům bezpochyby rozuměl. Ale nikdo z vedení Vítkovice Power Engineering tomuto varování nechtěl věnovat v době před prvním uvedením bloku do provozu pozornost. Je však těžko možno hledat vysvětlení, proč, když se nakonec ukázalo, že ten kotel skutečně správně nefunguje, že tomu odborníku konečně někdo nedal za pravdu, ale z posice vedení Vítkovic se hrála nadále hra „na špatné uhlí“.
Od začátku bylo jasné, že škody, které přinese nesprávně fungující kotel, budou ohromné, a že tyto škody bud´ zaplatí projektant kotle, a nebo Vítkovice samotné. Žádné další alternativy nebyly, a pokud o nějaké další variantě někdo mluvil, jako třeba, že ty škody nakonec zaplatí Turci za to špatné uhlí, tak tomu nemohl věřit ani ten, co s tímto nesmyslem přišel.
Od doby zjištění problému na kotli bylo stále ještě rok času na to, aby se věc svěřila odborníkům a ti mohli vydumat, kde ten problém leží, to je, proč ten kotel nepracuje dobře. Upřímně řečeno, ta zpráva, co předložil Andritz někdy v červnu 2016 na svoji obranu, které právě odkláněla pozornost na důvod dodávky mimokontraktačního uhlí, ta by byla v očích odborníků již na první pohled neobhajitelná. A k tomu, aby se tato zpráva dala roztrhat na cucky nějakou odbornou oponenturou, bylo stále ještě téměř rok času. Nakonec stačilo dokonce i bez nějakých těch expertních zpráv udělat to, co každého spotřebitele napadne prvně, když si koupí do domácnosti výrobek, který mu nefunguje. Zkrátka výrobek reklamuje u výrobce. A když šlo o miliardy na bedra českého daňového poplatníka, že by tak najednou Vítkovice, a ani státní orgány, nevěděly, co v dané situaci je patřičné udělat?
Nemohu tvrdit, že si stát žádnou expertní zprávu neobjednal, on si ji objednal, ale víte kdy? Hned následující měsíc poté, co vypršelo Andritzi jeho roční garanční období. Bankovní záruky Andritze vypršely k 30.4.2017 a hned v květnu 2017, připomínám po roce, začaly ČEB /EGAP hledání firmy, která konečně řekne, co je důvodem, že ten kotel nepracuje správně. A ta expertní firma nakonec v listopadu 2017 skutečně řekla, co je problém na tomto kotli. Snad už nikoho ani nepřekvapí, že nakonec nejlepší odborníci, kteří tu ještě v Česko – slovenském prostoru na energetiku zůstali, dali za pravdu onomu odborníku ze stavby, který dva roky předtím prohlašoval, že ten kotel pracovat správně nebude, protože je špatně technicky navržen.
A nyní nastala nerudovská otázka, kam s ní? Ne s tou slámou, ale s touto expertní zprávou, aby se český daňový poplatník nedozvědět, jak tady bylo naloženo s jeho daněmi. Tak se dala tato zpráva pod 7 západů a tam je prakticky již od listopadu 2017 až dodnes. S elektrárnou se od té doby nic neudálo, ta je nadále ve stejném stavu, v jakém ji tenkrát pracovníci Vítkovic opustili, jen její hodnota se za tu dobu 4 leté nečinnosti snížila možná tak o 150 milionů EUR díky fyzickému i morálnímu stárnutí. Přitom cena opravy obou kotlů, jen skromně dodám, aby byly tyto kotle dány po firmě Andritz konečně do provozuschopného stavu, by přišla tak na 100 milionů EUR. Ale z tohoto ekonomického propočtu nikoho hlava asi nahoře nebolí.
Myslíte, že za ty 4 roky někdo chtěl od viníka tohoto zkolabovaného obchodního případu- rakouské firmy Andritz nějakou náhradu pro českého daňového poplatníka a české firmy, které tu přišly o své peníze? Ani náhodo, nic po něm NECHTĚLI. Nakonec se ještě jeví jako vysoce pravděpodobné, že dokonce i ty hodnoty obsahu chloru v uhlí, které uvedla firma ANDRITZ do své obranné zprávě, byly vlastně „uvedením v omyl“ české strany, takto kulantně to bylo hodnoceno jistými státními orgány v rozhovoru pro tisk, lidově by se to asi vyjádřilo jako podvod. Přestože tyto podezřelé hodnoty obsahu chloru v uhlí jsou známy již od listopadu 2017, tak opět kromě této slovní ekvilibristiky v tisku, opět nikdo nic nekoná vůči rakouské firmě Andritz. Nepřipadá Vám tento případ skandální?
Znovu opakuji, rok čekali české státní orgány, než vyprší záruka rakouské firmě Andritz, aby se konečně pokusily zjistit, co danému kotli je. Až byla tato expertní zpráva hotová, a skutečně popřela onu pěstovanou blamáž, že za problémy může chemické složení uhlí, jak tvrdila firma Andritz, tak se tato zpráva dala pod zámek, aby se k ní nikdo nedostal. A tuto zprávu mají již české státní orgány od listopadu 2017 ve svých rukou, ale od viníka doposud nepožádali ani o groš kompenzací. Jak je to možno komentovat? Snad jen tím způsobem, že se podařil Sobotkově vládě husarský kousek, a to přenést škody za zmařený projekt výstavby tepelné elektrárny Adularya z viníka – rakouské firmy Andritz na českého daňového poplatníka. A bude toho bratru ranec za více než 10 miliard korun. Naskýtá se vám určitá paralela s případem OKD? Asi nejste daleko od pravdy.
Škodným však není jen český daňový poplatník onou zmíněnou částkou, ale i další čeští i turečtí dodavatelé, kteří nedostali doplaceny veškeré peníze za odvedenou práci, a těch bylo dalších 30 milionů EUR. A aby nedošlo k mýlce, firma Andritz samozřejmě svoje peníze dostala, a to dokonce více, než měla původně v kontraktu nasmlouváno. A nelze opomíjet taktéž aspekt, že v důsledku tohoto nepodařeného projektu firmy Andritz zkrachoval jednak generální dodavatel díla – Vítkovice Power Engineering, a poté i téměř celý holding Vítkovice, což je firma, která vyrábí na českém trhu již od roku 1828. Tedy firma, která za téměř 200 let své existence zde přežila veškeré světové i evropské války a veškeré hospodářské krize a rozpady koloniálních říší a možná i nějaké ty morové rány, jen to, co nakonec nedokázala přežít, bylo období Nečasovy a Sobotkovy vlády.
Rakouská firma je samozřejmě již dnes, jak se říká, „za vodou“. Oči pro pláč tu zbyly jen pro českého daňového poplatníka a české i turecké firmy, které se již svého zaslouženého výdělku nedočkají. Zdá se vám, že tu něco do začátku hodně smrdělo? To si pište, že smrdělo a myslím, že je na čase, aby se za tuto skandální záležitost někdo začal zodpovídat.
Jen dodám, že tu u nás kdysi existovaly na vývoz investičních celků do zahraničí takové firmy, jako byl třeba ŠKODAEXPORT apod., které byly plné kovaných odborníků na zvládnutí takovýchto obchodních případů. Že tu již nejsou, za to můžeme poděkovat Topolánkově vládě, která se dala do rozkulačování takovýchto exportních organizací s heslem „malý stát“, a já k tomu dodám, ale s velkou korupcí. A jak jsem se tu snažil nastínit, že pokud se pokusil o podobný vývoz elektrárny takový podnik, jako byly třeba Vítkovice Power Engineering, tak se z této práce slušně řečeno, položil. A na závěr odpověď na moji původní otázku, kam jsme došli, došli jsme za těchto 30 let ke státu snědenému korupcí. Dodnes mi zní v uších slova jednoho mého známého, který mi vyprávěl příběh, které byl svědkem toho, kdy jeden zoufalý majitel jisté turecké firmy zoufale vykřikl, co ti Češi jsou zač? Dali jsme peníze lidem, kteří nám zajistili kontrakt na tomto projektu. Pak však nastoupila do vedení podniku další parta lidí, a ti chtěli také peníze, tak jsme jim je dali. A dnes už tam mají třetí partu lidí, to snad budeme platit i jim? Co tím chtěl turecký majitel říci? Že ve vyspělých demokratických společnostech se platí úplatky jen jednou a v banánových republikách 3 x.
Dovolte mi jedno připomenutí, vzpomínám, jak se do naší republiky zvali před 30 lety američtí poradci, aby nás učili, co ten kapitalismu je zač. Naučili nás to tak dokonale, že i země jako Turecko, kde tato 40 letá přetržka nebyla, je z našich lidí ve vytržení.

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV