PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO POLDY

Kategorie: Kauzy

Narodil jsem se do úplné rodiny. Dětství jsem prožil bez problémů, většinu času jsem trávil venku s kamarády. Základní, střední i vyšší odbornou školu jsem vystudoval s průměrným prospěchem. Nevím o žádném traumatu, které bych si z dětství a mládí do života nesl. Vojny jsem se bál, ale nakonec to byl velmi přínosný rok plný zkušeností do života, který ve mně dopiloval smysl pro pořádek, disciplínu a v neposlední řadě respektování autorit (vše co dnes mladým chybí). Nic nenasvědčovalo tomu, že bych se dal na dráhu zločinu.
Nedlouho po vojně jsem si splnil svůj sen a dostal se k Policii České republiky a začal plnit službu státu a především jeho občanům. Prošel jsem hlídkovou službou, zpracováním nápadu trestné činnosti na místním oddělení a brzo jsem svými dovednostmi přesvědčil své nadřízené, že mé místo je u kriminální služby. Tam jsem na různých pozicích a na liniích odhalování různorodé trestné činnosti sloužil dlouhých 18 let, kdy jsem odhalil stovky případů trestné činnosti i na mezinárodní úrovni a byl jsem nesčetněkrát za svoji činnost odměněn. Nikdy jsem neměl žádný kázeňský problém spojený s výkonem služby a práci u policie jsem mnohokrát obětoval i svůj volný čas, což byl i jeden z důvodů rozpadu mého tehdejšího manželství.
Ale teď to nejpodstatnější. Jednoho dne jsem, jako již mnohokrát, přijal trestní oznámení. Týkalo se podezření ze závažné trestné činnosti jistých policistů. Neměl jsem kompetence tuto záležitost řešit a tak jsem vše musel postoupit na Generální inspekci bezpečnostnich sborů k prověření. Tím jsem myslel, že je pro mě záležitost uzavřena a věnoval jsem se své další práci. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se téměř po dvou měsích od tohoto oznámení vydal do práce a před mým bydlištěm jsem byl příslušníky Útvaru rychlého nasazení složen na zem, zadržen, a následně mi bylo předáno unesení o zahájení trestního stíhání z pro mě naprosto nepochopitelné tresné činnosti, včetně účasti na zločinném spolčení. To vše v souvislosti s mnou přijatým trestním oznámením. Mé udivení neustávalo když jsem u vazebního zasedání poznal pět spolupachatelů, z nichž jsem znal pouze jednoho, ostatní jsem viděl a slyšel o nich poprvé v životě. Na všechny včetně mě byla uvalena vazba, ve které jsem strávil tři týdny. Byl jsem propuštěn dva dny před Štědrým dnem. Samozřejmě celá věc tímto neskončila a po více jak 50 jednacích dnech hlavního líčení, které se táhly rok a půl jsem byl odsouzen k ročnímu trestu odnětí svobody s podmíněným tříletým odkladem. Samozřejmě jsem s tímto verdiktem nesouhlasil a ihned se odvolal. Po půl roce proběhl odvolací soud. Byl jsem ujišťován advokáty všech zúčastněných, samozřejmě včetně svého, že se není čeho bát a soud nemůže rozhodnout jinak než v můj prospěch. Dopadlo to tak, že jsem byl odsouzen na šest let nepodmíněně. Nezbývalo mi nic jiného než podat dovolání včetně žádosti o odklad rozhodnutí. O odkladu nikdo ani nejednal a tak jsem půl roku po rozhodnutí odvolacího soudu nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Pankrác v Praze. Co se děje ve vězení, jak naprosto ztrácíte osobnost, jak se o vás nikdo nezajímá, jste svědky vydírání, násilí a při snaze to řešit se vše obrátí proti vám, všude se zde plýtvá penězi a péče o vězně odpovídá středověku, to by bylo na další článek. Mohu snad jen pro zajímavost sdělit, že jsem zde pracoval téměř půl roku zadarmo, nakonec jsem za jediný měsíc práce nedostal ani 3.000,- Kč. V dnešní době je nutné dodat, že jsem ve věznici prodělal i covid, ostatně jako téměř 90 procent vězňů, což naprosto nekoresponduje s informacemi podávané věznici.
Nakonec jsem byl shodou okolností opět pár dní před vánoci propuštěn na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten sice dosud nerozhodl o mém dovolání a ani o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti JUDr. Marie Benešová, ale alespoň mi přerušil trest a dal mi opět šanci návratu do života. Dnes pracuji v dělnické profesi jednoho výrobního závodu, neboť kde zaměstnají člověka s cejchem pobytu ve vězení. Představte si, že mě dokonce odmítla přijmout zpět i má praktická lékařka, a lidí co se odvrátilo je mnohem víc. Naštěstí mi zůstali nejbližší a především díky nim dál žiju a dál se snažím najít alespoň trochu té spravedlnosti.
Vrátím se jen krátce práci u policie, která mě propuštěním za doslova vymyšlené trestní stíhání připravila i o rentu, na kterou jsem pracoval dlouhých 22 let. Upřímně řečeno už bych ani nechtěl být součástí dnešního policejního sboru. Policii velí manažeři a především vysokoškolsky vzdělaní lidé, ale policie není firma, ta potřebuje zkušenosti. Nejde o to mít krásnou uniformu plnou jakýchsi vyznamenání neznámého významu, ale jde o to umět pracovat s lidmi, dokázat se pohybovat v kriminálním prostředí, využívat konspirace a operativních prostředků. Dnešní odhalování policie spočívá převážně v odposlouchávání telefonů a následné vyhodnocování zachycených hovorů a to v mnoha případech vlastní nebo upravenou interpretací, která naprosto mění význam věci. I to jsem zažil na vlastní kůži.
Už by měla skončit tato justiční zvůle bez plné odpovědnosti. Jak se může stát, že ve spravedlivém procesu dojde k tak diametrálně rozdílnému rozhodnutí ve stejné věci? Soudci jsou vzdělaní a dobře placení lidé. Nemůžou ale přehlížet fakta, rozhodovat bez důkazů a ničit žalovaným a jejich rodinám životy. Nemůžou být trpěny tak markantní rozdíly v rozhodnutí. To je jako by jeden lékař na odřený loket po vyčíštění přiložil náplast a druhý ho rovnou uřízl.
Posuďte sami, zda si celoživotně pracující člověk zaslouží odměnu v podobě uvěznění za naprosto vykonstruované trestní stíhání. Byla nadmíru napadena má osobnostní práva, zvlášť závažným způsobem snížena vážnost ve společnosti, ohroženo společenské a profesní postavení. Následky takto intenzivního zásahu nepůjdou nikdy beze zbytku odstranit, včetně újmy na fyzickém, a zejména psychickém zdraví.
Nikomu nepřeji nic zlého, ale přesto je k zamyšlení, zda musíme trpět takového to zvůle policie, justice a dalších orgánů. Do demokracie přeci nepatří výroky soudu typu, že nabyl přesvědčení, je nepochybné, je prokázané, když k tomu není dodáno, čím je to podloženo. Znamená to tedy, že důkazy dnes nejsou třeba ?

Sdílej

POŽADUJEME PRÁVO A SPRAVEDLNOST NÁPRAVU STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ ODVOLÁNÍ NSZ PAVLA ZEMANA

Sdílejte tento příspěvek s vašimi přáteli. #ManifestIAV